Minulý rok se mi poštěstilo poprvé se podívat k moři a volba země padla na Tunisko, především vzhledem k příznivým cenám leteckých dovolených. Vzhledem k tomu, že i letos mě tížila především finanční otázka a autobusům bych se stále ráda vyhnula, opět jsem vybírala v nejnižších kategoriích leteckých dovolených. Nakonec se tedy vybíralo mezi Egyptem a Tuniskem, přičemž volba padla právě na Egypt a teď po návratu jsem za to jedině ráda. Pokud budu v budoucnu vybírat opět ze stejné kategorie dovolených, asi budu Tunisko podvědomě škrtat. Z nabídky mi sice přišel Egypt o něco málo dražší, mě se ale líbil mnohonásobně více. Svou roli sehrála velká spousta maličkostí i tak bych se ale o své čistě subjektivní dojmy ráda podělila. Než začnete strhávat v komentářích, jen připomínám, že jsem v evropských přímořských střediscích nikdy nebyla a nejsem ani odborníkem na dvě zmíněné lokality a vzhledem k tomu, že jsem jak v Tunisku tak i Egyptu navštívila vždy jen jediný hotel, nemohu srovnávat tak nějak komplexně.

1. Hotely

Vlastně v obou případech jsem si na ubytování nemohla stěžovat. V Egyptě jsem si ale chytře zvolila hotel, který byl prakticky okamžitě u pláže. Člověk se tak uhnízdil na lehátku a měl to stejně daleko do bazénu, moře, ale i do baru :-). V Egyptě jsme si nakonec impulzivně dopřáli all inclusive a do budoucna bych ani toto nerada měnila. Je to zkrátka pohoda – vodu vám dají, stejně tak alkohol, limonády a to vše během celého dne. Taktéž není potřeba řešit oběd, protože plná penze formou bufetu ho vyřeší za vás. Vzhledem k tomu, že jsem během letních měsíců projela neskutečné množství recenzí hotelů a zájezdů tří cestovek, mezi kterými jsme vybírali, myslím, že v Egyptě je právě program all inclusive daleko více „normální“ čili je daleko častěji nabízen – byť se to většinou odrazí v ceně.

2. Firo Tour vede!

Minulý rok jsem volbě cestovky přikládala velkou váhu. Nakonec zvolila Firo Tour a s jejich službami byla opravdu spokojená – v letošním výběru tedy hráli také prim a nakonec jsme u nich přeci jen objednávali. A opět jsem se nevypekla – létají s Travel Service, klasická ekonomická třída, tedy málo místa pro nohy, jinak si nemohu stěžovat. První šok byl, když nás v Egyptě na letišti přebírali Egypťané mluvící lámanou češtinou. I když tak nepůsobí a občas jim slovíčko nerozumíte a mají trochu jiný přízvuk, byli skvělí, spolehliví, časově přesní. A cestovce to rozhodně vyjde levněji než kdyby si v Egyptě platili vlastní řidiče, autobusy i průvodce. Ostatně je to asi nereálné, nedokážu si představit, jak by se našinec orientoval v jejich pro evropany chaotických silnicích a vozidlech, která se na první pohled neřídí žádnými pravidly. První cestu jsem nepochopila jejich nadměrné používání klaksonu a po cestě do Káhiry jsem dokonce vzhledem k intenzitě nabyla dojmu, že ho používají místo blinkru. Jak nám ale bylo později vysvětleno, troubení zde znamená „pozor jedu“. Když pak sledujete divokou jízdu řidiče autobusu a jakékoliv jeho zatroubení si vykládáte takto, začíná to dávat smysl. Přesto si myslím, že jejich křižovatky bez semaforů jsou tak trochu crazy, hlavně v Káhiře. Ale když jim to funguje, tak proč ne…

3. Egypťané jsou dokonale milí a přátelští

Jak obyvatelé Tuniska tak i Egypta jsou známí svou komunikativností a přátelskostí. Přesto mi v tomto ohledu Egypt přišel ještě lepší než Tunisko. Prodavači jsou otravní, minimálně v místě, kde jsme byli v hotelu (Soma Bay) se ale snaží tak trochu komunikovat, zeptají se vás jak se máte a i kdyby neprodali, pokud máte zájem, budou s vámi klidně nějakou tu chvíli klábosit na lehátku. Dva animátoři mi dokonce přišli že se snad bez ustání smějí, prostě je bavilo při vstupu na večeři laškovat s lidmi a večerní show si užívali stejnou mírou. Ano, někteří se za vámi poženou nějaký kousek pokud nakouknete do jejich krámku a budou se vnucovat, já si na to ale velmi rychle zvykla. Asi nejvíce jsme přišli do styku právě s lidmi, kteří nás vozili autobusem, a poznatky Muhameda o životě Egypťanů byly více než zajímavé. Bavili jsme se o ceně benzínu (nejlevnější asi 5Kč za litr), kupování aut (která zde má snad každý) či stavbě domů (většinou jde o kostky, třeba s jedním patrem, s tím, že střechu tady nikdo moc neřeší. Proto se taky postupně dostavují další patra podle toho, jak se rodina rozrůstá. Zkrátka mě jejich mentalita i kultura naprosto nadchla!

4. Káhira je město obrovských kontrastů

Vzhledem k tomu, že jsme měli all inclusive a žádné utrácení se nás moc netýkalo, rozhodovali jsme se mezi dvěma výlety – čtyřkolky a Káhira s přesně dvojnásobnou cenou a díky za to, že jsem si nakonec demokratickým hlasováním prosadila právě Káhiru. 15 hodin v autobuse bylo sice nic moc, ale nějak mi to nepřišlo. Viděla jsem pyramidy, sfingu, institut papyru a parfumérii. Snad ještě více jsem ale byla nadšená z Káhiry jako města. Jsou zde neuvěřitelné kontrasty – na okraji slumy, že by člověk ani nevěřil, že tam opravdu může někdo bydlet. A k tomu si přirovnejte obrovské hotelové komplexy pro Evropské turisty. Těžko se to popisuje, více asi napoví fotografie. Celý výlet taktéž vylepšil Ibi, náš egyptský průvodce. Zprvu jsem byla zklamaná z toho, že jsme nedostali čecha, jak nám bylo slíbeno, ale dalšího egypťana s lehce lámanou češtinou. Z Ibiho se ale vyklubal věrný muslim (Egypt jsme navštívili během Ramadánu), člověk který vystudoval češtinu, bydlel u nás na kolejích a očividně znal i Šumavu. V Egyptě se kromě průvodcování živil také jako hlavní tlumočník Egyptského národního fotbalového týmu dorostu, takže na zdejší poměry asi pěkný vatař :-). Byl hrozně příjemný, vtipný a vzhledem k tomu, že na naši skupinku všude laškovně volal „miláčkové“ nebylo těžké, si ho zamilovat :).

Uhranutí Káhirou mě trochu odvedlo na jinou stopu než jsem chtěla. Abych tedy nezapomněla na srovnání s Tuniskem, přijde mi, že zkrátka nemá co nabídnout. Zajímavé památky chybí a fakultativní výlety jsou uměle vytvořené. V Egyptě bych s v budnoucnu ráda podívala jak na čtyřkolky, Luxor, tak i na šnorchlování.

5. Egyptské korály

Tím jsem načala další kousek a sice krásu mořského dna. Když si vezmu, že jsem v Tunisku šlapala po řasách, nedá se to s Egyptem srovnat. Pravda, pláž u tohoto hotelu byla až moc kamenitá a bez bot do vody se to moc nedalo, korály a podmořský život v dosahu břehu ale byly nádherné. Jak jsme postupně šnorchlováním zjišťovalo, bylo jich tam jen poblíž, kde člověk téměř nohou dosáhne, kolem pěti větších. Člověk plaval hejnem rybek zářících všemi barvami – prostě nádhera! V tunisku jsem viděla tak možná velké kulové.

6. Závěr

Je mi jasné, že článek bude mít do objektivity hodně daleko. Píšu ho jen pár hodin po příletu z Egypta, který mě zaujal natolik, že si o Káhiře, stejně jako islámu a zdejší mentalitě plánuju přečíst pár knih. No a samozřejmě se tam za rok vrátit. Vždyť jsme to přece po cestě na letiště Muhamedovi slíbili

This entry was posted on Sunday, September 20th, 2009 at 7:20 am and is filed under Osobní deníček. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.