I když je to uznávám trochu stupidní zábava, v televizi jsem nevynechala jedinou Superstar (byť ty poslední byly hodně slabé) a sledování X-Faktoru se tak přímo vybízelo. Nemá cenu takovou dobu po skončení soutěže něco rozebírat, každopádně k mým favoritům rozhodně patřil Ondřej Ruml, který si to ale v posledních kolech docela pokazil svým sebevědomým chováním, skoro jako by si byl svou výhrou „jistý“ a na to taky dojel.

Vzhledem k tomu, že mají podobné soutěže poměrně benevolentní hranici co se věku přihlášených týče, může proti sobě stát kontrast jako byl u nás David Gránský a Jirka Zonyga. David díky svému nízkému věku klasicky přitahoval hlasy dívčích fanynek. I ty ale jednou poznaly, že zpívat vlastně pořádně neumí a tak velmi brzy vyletěl. Podobný osud mohl čekat zpěváka jménem Martin Hoberg Hedegaard. Ten se přihlásil do X-Faktoru dánského, kde bezkonkurenčně převálcoval ostatní konkurenty, kteří mimochodem nebyli vůbec špatní. Na Martina jsem narazila již před pár měsíci, kdy jsem po Youtubu hledala, co za hvězdy soutěžily v jiných zemích. A upřímně mně nikdo kromě něj nezaujal. Na to že je mu neuvěřitelných 16 let, má opravdu perfektní hlas. Ostatně posuďte ve dvou jeho nejlepších kolech dánského X-Faktoru (dle mého názoru, samozřejmě).

Lehkým brouzdáním po internetu jsem před nedávnem zjistila, že má Martin již několik měsíců vydané první cédéčko. Trocha googlení a když  už jsem to pomalu vzdávala, jsem ho přeci jen vydolovala. I když je to trochu špatné měřítko úspěšnosti, obecně razím názor „co není na warezu v hojném počtu, za moc to nestojí“ a vzhledem k současnému trendu „stáhni zadarmo, co můžeš“ to bohužel i platí. A toto nepsané pravidlo bohužel platilo i pro Martina.

Dalo se očekávat, že ho budou cpát do mainstreamového popu, s tím jsem tak nějak počítala. Ostatně taneční rytmy nejsou zase z nejhorších, jen se v nich tak nějak ztrácí jeho potenciál, co se hlasu týče. A to ani nemluvím o textech přímo zaměřených na nadšené teenage fanynky. Jako velké plus tedy hodnotím tak maximálně přidání jeho nejsilnějšího kousku ze soutěže – Somebody to Love. Jinak jsem si tam ale kromě Show the World nic moc nevybrala – a i to je teda maximálně průměrné. Ale u mě nadšení z cédéček exponenciálně stoupá s počtem přehrání, takže uvidíme za týde, dva.

This entry was posted on Monday, December 29th, 2008 at 4:52 am and is filed under Mjuzik. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.