Do Berlína jsem vyrazila s tak trochu smíšenými pocity. Ty mělo na svědomí hned několik faktorů. Za prvé brzké vstávání v pět hodin, kdy se mi zvonícímu budíku snad ani nechtělo věřit. Dopředu mě děsila mapka dopravy, která je tak stokrát složitější než naše pražská a pak také obavy z toho, co všechno stihneme či nestihneme a také z ubytování, k jehož rezervaci jsem poprvé použila server Booking.com. Těžko dopředu odhadovat jak to půjde., vytipovali jsme si několik památek a nakonec jsme se s Jirkou v metru již zpět v Praze shodli na tom, že se do Berlína stěhujeme :D. Už z toho je patrné, že se nám povedlo všechny mýty zbořit.
Mýtus č.1 – S ČD budou jenom problémy
První zkouškou byla cesta, k níž jsme využili červnovou akci Českých Drah, kde dávali na každý víkend 50 lístků za sníženou cenu. Zpáteční pak vyšla na zhruba 500, což je pomalu menší cena, než já platím za cestu z Moravy do Prahy. Zahrnuty byly i místenky, s nimiž ale byly na zpáteční cestě trochu problémy. Naše sedadla se ve vagónu toho čísla vůbec nevyskytovala, volná místa s rezervacemi do Prahy jsme ale našli o vagón dále, již ale notně nabroušení a nervózní, stejně jako několik dalších čechů. Ani v tomto vagóně ale nebylo vše OK a tak například naše rezervace na místa 15 a 16 byly obzvláště zajímavé v tom, že sedadlo jednoho ze dvou čísel se ve vlaku ani nevyskytovalo. Nakonec jsme si ale nějak sedli a cestu přežili. Tento mýtus tedy byl zlomen tak na polovic. Asi čtyřhodinová cesta se sice dala, ČD nám ale hlavu zamotat dokázaly a to navzdory tomu, že nám pár dní předem na infolince tvrdili, že máme určitě i ve vlaku zpět rezervaci na stejná čísla.
Mýtus č.2 – Booking.com je nespolehlivé a hotel za 700 Kč nemůže být OK
První kroky v Berlíně vedly na ubytování. Vybírali jsme mezi dvěma hotely, tento nakonec byl levnější, asi 22 minut od nádraží s jedním přestupem a hlavně na metru. Odtud se sice muselo ještě kousek pěšky, celkově ale ne moc daleko. Na recepci mluvili anglicky, hotel to byl poměrně velký a pokoje opravdu v pohodě. Na Berlín a 350 na noc na jednoho jsem byla naprosto spokojená. Pokoj větší než na koleji a sprchy a záchodky také daleko kvalitnější.
Mýtus č.3 – Berlínská doprava je komplikovaná
Když jsem po příjezdu koukala na značně chudou mapku našeho metra přímo ve vagónu, chtělo se mi docela smát. V berlíně je to neuvěřitelná propletenice, kupodivu se v ní ale bez problému orientuje. Slovo „metro“ je tu ale trochu nepřesné, neboť máme co dočinění s S-Bahn a U-Bahn. S-Bahn by měla být obdoba našich S-ek provozovanýma českýma dráhama, tedy jakási nadzemní varianta, zatímco U-Bahn klasické metro, které má pod palcem BVG. Ve skutečnosti U-Bahn snad jezdí víc nad zemí než S-Bahn. Rozdíl je i v charakteru vagónů a ty S-kové jsou docela užší a méně modernější.
Jízdenka na dva dny se dá nejlevněji sehnat za 12 éček, my zvolili 48hodinovou variantu Berlin Welcome Card, což vyjde asi na 16,50, zato ale máte zahrnuté slevy na vstupy, ve výsledku se nám to vyplatilo. Navíéc člověk dostal pěknou knížečku s mapou metra a popisem nejdůležitějších památek. Na mapách se člověk orientuje podle barev, což bylo místy trochu matoucí, ono to ale při takovém množství linek jinak udělat nejde. Městem vede jedna hlavní okružní linka, přestupní stanice jsou klidně i dvě za sebou a celkově je doprava daleko příjemnější a přehlednější než v Praze a to navzdory takto husté síti. Ztratit jsme se opravdu netratili, maximálně jsme nasedli na vlak špatným směrem, abychom na další zastávce znovu vystoupili a celou situaci napravili. Intervaly jsou i o víkendu maximálně 10 minut, takže ještě že tak.
Mýtus č.4 – Památky nestihneme obejít
Do Berlína jsme dojeli v poledne v sobotu a v neděli kolem páté hodiny již měli odjíždět. Někdo by si tedy myslel, že se to stihnout prostě nedá – a ono právě naopak. Už od začátku jsme se shodli, že žádný hon na památky pořádat nebudeme. Vzali jsme to tedy odpočinkovým tempem a po několika hlavních místech, které jsme prostě chtěli vidět. Ve výsledku nám zbyl dostatek času i na povalování se a odpočívání, což k dovolené prostě patří. Takže spokojenost i po této stránce.
Mýtus č. 5 – Berlín nenabízí žádné zajímavé památky
Berlín je na památky možná trochu chudší, než Paříž,Londýn ap. Cestovní ruch je zde přesto velmi rušný a nedivím se. My se jako první vydali na Televizní věž (Fernsehturm), což je obrovská věž, kterou je vidět snad z každého místa města a výhled opravdu stojí za to. Nechybí ani plánky, které vám při obcházení kopule a pohledu na Berlín opravdu z 360 stupňů na zjednodušených fotkách ukauje, co vlastně vidíte, což beru jako velké plus. My byli na věži jako na jedné z prvních památek, Berlín jsme tedy ještě pořádně neznali.
Nevýhodou je čekací doba. Po zakoupení lítku čekáte, kdy se vaše číslo objeví na obrazovce a to je většinou mezi hodinou a dvěma hodinami. Vzhledem k tomu, že je blízko Alexander Platz a další zajímavá místa, není co řešit. Vypočítáte si, kdy asi přijdete na řadu a prostě se na věž vrátíte. Na vyhlídkové věži jsme navštívili i restauraci o patro výše, kde se za nepěkné ceny ale můžete do sytosti povozit na otočném pásu, a tak během posezení dostanete výhled na celý Berlín a to dokonce několikrát. Dokola se točí všechny stoly a i když jsem toho měla asi za hodinu plné zuby, zážitek opravdu pěkný.
Dále jsme zamířili k Bernauer Strasse, kde je jeden z památníků Berlínské zdi. Jedná se vlastně o místo, kde zeď přetnula obytný prostor napůl a rozdělila celou řadu rodin a kamarádů. I když byla na památník vypsaná velká soutěž, jedná se vlastně pouze o několik bloků s fotkama a krátkým textem. I když pravda, velmi povedenýma fotkama. O kousek dále je několik pozůstatků zdi, které jsou například dvojité a tak pokud přelezete jednu, stihnout vás nejspíše zastřelit, než zvládnete tu druhou.
Zbytek dne jsme strávili u Reichstagu, což je monumentální budova obdivuhodných rozměrů.Před ním je zcela rovná odpočinková plocha, kde se povalují desítky turistů ale i domácích. Opravdu nádherné odpočinkové místo, které jsme si doslova zamilovali a v neděli se tam s obědem pěkně vrátili.
Pro mě osobně ale nejlepší byla Braniborská brána (Brandenburger Tor). Je doslova obrovská a rozhodně větší, než jsem očekávala. U ní jsme si počkali i trochu na setmění, je totiž v nočních hodinách velmi pěkně osvětlená.
Další den patřil nejznámějšímu přechodu na Checkpoint Charlie a zdejšímu muzeu. Měli jsme namířeno na začátek otevírací doby a ještě že tak. Za hodinu se muzeum neskutečně naplnilo řvoucími lidmi, které to ani z části nezajímalo a zážitek byl o to menší. Jako celek je ale muzeum zajímavé a to především ta část, která popisuje různé způsoby, jak lidé utíkali přes Berlínskou zeď. Vyskakování z oken asi nikoho nepřekvapí, stavěly se ale i tunely, ponorky, letadla, převáželo se v kufrech či v autech, kde se lidé schovali pod motory. Otřesná představa a nic pro klaustrofobiky.
Kromě moderního Postdamer Platzu jsme následující den zamířili ještě k památníku židovských obětí (Denkmal für die ermordeten Juden Europas), což je plácek plný obrovských kvádrů, z nichž je v některých místech i slušné bludiště, neboť kvádry končí nad vaší hlavou.
Závěr
Celkově se mi Berlín velmi líbil. Je to město moderní, které trochu trpí špatně uklizenými a udržovanými okraji (bordel na zastávkách, kde lidi hází odpadky na zem). V porovnání s Prahou ale překvapí nižším počtem bezdomovců, žebrajících lidí a zevlů na nádraží, které je v Berlíně mimochodem velmi pěkně vyřešené (v několika patrech nad sebou jezdí jak S-Bahn tak i vlaky a to včetně supermoderních ICE). Vedle toho jsou tu desítky obchodů s občerstvením, oblečením ap.
Co mě také překvapilo je neskutečně rozmožená cyklistika. Na kolech z domácích jezdí neskutečné množství lidí a je to pochopitelné vzhledem ke kvalitním stezkám, jimiž je město protkáno. Možná něco, z čeho by se Praha mohla také inspirovat.
