Hodně se zpožděním, ale přeci, jsem se rozhodla napsat článek o Pražské muzejní noci – pro ty, kteří se této akce stejně jako já letos účastnili poprvé nebo pro ty, kteří o ní slyšeli jen nadšené komentáře o ostatních, což byl vlastně jeden z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodla nenechat si tuto akci ujít navzdory tomu, že jsem kvůli ní musela speciální do Prahy.

Co to je?

Sluší se začít tím, co to vlastně Muzejní noc je. Jedná se o akci s několikaletou tradicí, která se pořádá nejen v Praze, ale i dalších městech (já osobně vím o Brně, ale podle webu jich bylo mnohem a mnohem více). Vzhledem k množství muzeí v Praze mi ale právě tato přijde asi nejatraktivnější. A taky že ano, během putování večerní Prahou nebylo problém narazit na celou řadu turistů, třeba i slováků, kteří do naší metropole přijeli vlastně jen kvůli tomuto. A je to pochopitelné – na vstupech člověk ušetří stovky korun a ještě navíc uvidí i to, k čemu by se normálně třeba nedostal.

Já se na muzejní noc vypravila s Jirkou, plány byly velké, realita o něco slabší a tak jsme během noci náš seznam „must see“ poměrně radikálně vyškrtávali. Začínalo se tuším v sedm hodin, přičemž už 7:20 se na Pražském hradě stály obrovské fronty na všechny Galerie. My se byli podívat na Vladislavský sál, Sněmovnu a poté jsme si asi 20 minut vystáli frontu na hojně propagovanou výstavu o historii Pražského hradu. Zpracovaná byla úžasně, kdybych si za ni zaplatila 150 Kč, byla bych asi trochu zklamaná. Pro historiky asi jasná věc, pro mě spíše průměrný zážitek.

Bezkonkurenčně nejlepší Národní divadlo

Následovala cesta z Pražského hradu směr Malostranská, kde jsme se trochu zamotali, nakonec mě ale už pomalu vypovídající nohy dovedly na Malostranské náměstí. Tady jsme měli dvě možnosti – risknout frontu u Karlova mostu a nebo Národní divadlo. Přijela tramvaj, kde se dalo aspoň na chvíli ulevit nohám a tedy zvítězilo Národní divadlo a to je jedině dobře!

Po příjezdu na místo jsem toho ale okamžitě litovala. Fronta stála před divadlem až kolem hlavního divadla daleko dozadu a vypadala hrůzostrašně. Než jsme to definitivně vzdali, vzala jsem do ruky hodinky a sledovala, jak rychle se asi hýbeme. Ve výsledku jsme z fronty do Národního divadla vlezli asi po 30 minutách a ještě si pár minut postáli na schodech, než se uvolnila místa po předešlé skupině.

A dojem z Národního divala? ÚŽASNÉ. Samozřejmě že jsem neviděla většinu expozic pražských muzeí, rozhodně se ale jednalo o jedno z nejlépe připravených míst na muzejní zábavu pro davy lidí. Lidé v kostýmech, s dobovými průpovídkami, neunudili teorií, ukázali nejzajímavější místa, což mě doslova nadchlo. Potěšil mě i jeden ze základních kamenů, který pochází z Helfštýna, tedy místa kde bydlím. Celkově jednička s hvězdičkou.

Poslední volba padla na Maiselovu synagogu. Už bylo poměrně pozdě, únava se stupňovala a před synagogou byla fronta končící až někdě na Staroměstském náměstí a to navzdory tomu, že se synagoga otevírala až 22.30 a my přišli 22.35. V praxi se opět čekalo okolo 30 minut, což se dalo vydržet. Expozice pěkná, občas se tam pár průvodců rozpovídalo, což bylo na celku asi nejzajímavější. Důvod, proč mě to do synagogy táhl samozřejmě souvisel s mou „zálibou“ v problematice židovství a holokaustu a něco málo jsem se na informačních tabulích i dozvěděla. V 11 večer padla, ve 12 padnout vysíleně do postele a spát.

Speciální autobusové linky

Jen něco málo ještě zmíním o autobusových linkách, kterých po Praze kvůli muzejní noci jezdi neskutečná kvanta. Letos bylo snad 7 linek objíždějící Prahu po různých trasách a to s intervaly maximálně kolem 10 minut. My jeho služby využili akorát po cestě na Pražský hrad – nebylo to moc plné, ale řidič si očividně před dlouhou pracovní nocí do žil pumpoval adrenalin, vyhodil nás místo u Pražského hradu o kus dál, což mě docela nakrklo. Ale jinak nemůžu říct, že by linky byly nějak extrémně přecpané a nepoužitelné – ba co víc, jsou zadarmo. Co dodat, příští rok zase.

This entry was posted on Monday, July 6th, 2009 at 7:29 am and is filed under Osobní deníček. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.