Zkracování intervalů mezi neustálými cestami do Prahy a zpátky na Moravu je známkou toho, že se údajně nejdelší prázdniny v mém životě blíží ke konci. V následujících měsících mě čeká krutá realita a možná i trochu facka v podobě vysoké školy, u které si pořád nejsem jistá tím, jak ji vlastně budu zvládat. Ale co, zkusit se má vše (a tím opravdu nemyslím VŠE :D) …

Třetího září jsem měla již delší dobu naplánovaný zápis, kam jsem se vydala o den dříve. S trochu smíšenými pocity a notně nevyspaná jsem se ráno podruhé životě vydala sama na cestu po Praze. A světe div se, zvládla jsem to :-). Zde je několik faktů a dojmů ve zkratce:

• v budově jsem měla problém se zorientovat. Raději sem ani nebudu psát, že mi opravdu nedošlo, že místnost 309 značí třetí patro, ehm.  Naštěstí mi bylo napovězeno.
• posluchárna vpohodě, škola se mi líbí a ten poměr kluků a holek mi taky prozatím nevadí, spíše naopak. Co takhle kamarád počítal, mělo by letos nastoupit něco kolem 35 holek na 492 kluků (co se oboru STM týče).  Husté.
• tříhodinová pauza mezi zápisem a testem z angličtiny mi přišla jako špatný vtip. Test se 100 otázkama nebyl vůbec jednoduchý, nakonec jsem se ale dostala do skupiny nejvyšší, pokročilí. Hurá.
• tak trochu rána pod pás byla nemožnost si vyřídit ve čtvrtek kartu ISIC (ostatní fakulty mohou den po zápise). FEL asi zase musí mít něco spešl
• co se kolejí týče, jsem prozatím maximálně spokojená. Dostala jsem se tam, kam jsem chtěla (Sinkuleho), což znamená, že mám pokoj opravdu pár kroků od školy a zhruba stejnou vzdálenost od metra. Nádhera.

This entry was posted on Friday, September 5th, 2008 at 9:17 am and is filed under FEL ČVUT, Osobní deníček. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.