(Už jsem zvažovala že sem ten post ani nepověsím, ale když už jsem ho teda napsala. Jen podotýkám, že je už více než týden starý).

Psaní postů na blog v dopravních prostředcích se mi docela osvědčila a tak pokračuju i tentokrát, i když jsem autobus vyměnila za trochu více cukající vlak :-).

První věc o které jsem měla v plánu v dalším „školním“ postu psát, tam mě tak trochu předběhnul Tonda, který to ale pojal z druhé strany. Každopádně se toho alespoň trochu dotknu. O čem je řeč? Notebooky na přednáškách – už více než týden totiž dodržuju přísné notebookové embargo a držím se hesla „pokud hodně přemýšlím o tom, jestli ho tam táhnout nebo ne, asi ta přednáška pro mě nemá smysl“ – tak jsem mimochodem vyeliminovala ELI, na kterou jsem tento týden upřímně chtěla jít (přeci jen je před testem). Bohužel jsem ale usnula u Gilmorek, takže jsem tak-tak stihla algoritmizaci. Tahat notebook na přednášku mi přijde vysoce nepraktické a také neetické vůči okolí (ano, čtu si ICQ komunikaci lidí přede mnou, stejně jako sleduju jak hrají hry a docela to ruší). Když si vezmu blok čtyřech přednášek, na které přijde člověk s notebookem, obsadí místo u zásuvek a po následujících pět hodin jednodušed nezvedne oči od monitoru, prostřídá několik her a pak se spokojeně zvedne a jde domů. K čemu to? Doma/na koleji je elektřina stejně dobrá, internet rychlejší a mám sama zkušenosti že na přednášce člověk ani nic konstruktivního neudělá a pokud chce, může si jít stejně dobře sednout na chodbu, kde alespoň nebude rušit okolí.

Vzhledem k tomu, že embargo dodržuju striktně, nevzala jsem si notebook na přednášku z algoritmizace, což se ukázalo jako obrovská chyba. Opisovat si kód z tabule (slajdy nepoužívá) s tím, že po pěti minutách člověk půlku věcí na tabuli přemaže a zbytek tam dopíše tak, že to na papír prostě nenatlačíte je fakt k ničemu. To je jediná přednáška, na které notebooky toleruju, ba co více, opravdu doporučuji, zvlášť pokud chodíte na Daněčka (Balík má přednášky postavené jinak a místo notebooku se raději připravte na bolení břicha z toho, jak se budete smát jeho místy opravdu trefným poznámkám).

Další věc, která bude mít tento týden v postu jistě místo je The Pub. Tahle hospoda mě láká už dobrý půlrok a zrovna před týdnem jsem si říkala že než budu z Prahy odejita (rozumějte než mě vyhodí ze školy) chci se tam určitě podívat. Zapojím trochy organizačního skillu jsme to nakonec ve středu uskutečnili, Scotty dotáhl par lidi, z nichž jsem neznala jediného. V hospodě jsme vydrželi tak akorát do posledního metra, smutně obešli pár zavřených fastfoodů a šli hladoví zpátky na kolej.

A jak se mi v The Pub líbilo? Vesměs jsme dostala přesně to co jsem čekala. Ten kdo tuhle hospodu vymyslel byl jednoduše genius – samoobslužná pípa eliminuje nutnost personálu na minimum. Pivo je relativně drahé (34 Kč), přesto ale doporučuju kde můžu, hlavně pro větší skupinky. Jen tak si můžete naplno užít jejich „soutěžní systém“. Na velké obrazovce běží pořadí jednotlivých stolů se zakreslenýma pivníma čárkama. Soupeří se také mezi jednotlivýma pobočkama The Pub. Ostatně na obrázku níže můžete zkusit pohledat stůl jedenáct, který jsme těsně před odchodem vytáhli až na třetí místo, HURÁ. Ostatní stoly ale začaly dřív a bylo jich více ;-).

Jak funguje systém čepování? U stolu pro osm jsou čtyři pípy a nad nimi dotykový displej, kde má každý u stolu své číslo, přepne se na sebe a čepuje. Pokud jste amatéři jako my, zpočátku vám z toho poteče jenom pěna, později jsme se vypilovali až na téměř profesionální barmany ;). No docela se mi tam líbilo, doufám že se nejednalo o poslední příležitost se tam podívat.

Už mi delší dobu cuká ruka k tomu začít pěkně bodíkovat, jak to mám ráda takže aspoň takhle na závěr a v krátkosti:

• Doktorandi na FELu bezkonkurenčně bodují. Jednoho máme na ELI a nemohu si ho vynachválit. V pátek jsme měli supl (také doktoranda), který byl snad ještě lepší co se výkladu týče (pravda ten druhý je zase o maaaalinko hezčí, takže se celkem dorovnali :-). Vykládají to přátelskou formou, dokáží se vžít do našeho chování (ostatně to samé zažívali před pár lety). Zkrátka jednička z hvězdičkou, víc takových hodin (a to ani neříkám že nás pustil asi po uplynutí poloviny hodiny, v pátek v šest večer je to opravdu milé :).

• Mimochodem opravdu nevím, proč se na mě zmíněný supl-doktorand tak vysadil. Trochu jsem nepochopila, proč se mě asi 2x za hodinu ptal na něco elektrického, když měl plnou učebnu kluků. Jeho otázky stylu „Co si myslím o těch grafech“ a „Co bych chtěla dodat“ stejně k ničemu nevedly. U jednoho grafu jsme se na otázku „Co nám graf připomíná“ shodli, že vypadá jako zámková dlažba, což ho docela dorazilo (STM asi nemá dobrou pověst). On chtěl asi slyšet inteligentnější odpověď jako že se jedná o proražení diody (pokud se nepletu).

• Tento týden jsme měli další hodinu ruské matematiky a byla to sranda. Ne, aby ji nekřivdila, trochu česky uměla, jen občas ji vypadne slovíčko jako derivace a místo klesající dokolečka říkala klezající a s jejím přízvukem prostě nešlo jinak než se tomu smát :-).

• Začíná přituhovat. Příští týden mám tři písemky a jednu důležitější než druhou, takže z toho asi za víkend nevylezu, ale to nevadí, hlavně to musím dobře napsat!

• Překvapuje mě propastný rozdíl v algoritmizaci. Nevím zda je to jen u nás, každopádně hodně lidí pořád nezvládá napsat ani metodu s jedním forem a to je na 6.tém cvičení v půlce semestru opravdu zvláštní. Zvlášť když pokročilí píší spojové seznamy a kdoví co dalšího :). No chvi vidět jak se tyhle rozdíly po prvním semestru dorovnají jak říkali původně.

This entry was posted on Sunday, November 16th, 2008 at 12:21 pm and is filed under FEL ČVUT, Osobní deníček. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.