Je to několik týdnů zpátky, co mě Goophy donutil tak trochu se zamyslet nad tím, jestli je twitter opravdu tak dobrý a neškodný, jako jsem si do té doby myslela. Naše argumenty byly jasné – dobrou věcí rozhodně je, že i když člověka vidíte po takové době, máte alespoň zhruba přehled o tom, čemu se v posledních měsících věnoval, což vám dává jistá konverzační témata. Na druhou stranu to ale může vést k přesnému opaku – po vypatlání několika klasických dotazů na sebe můžete zůstat jen tak potichoučku koukat, vždyť už přeci o sobě všechno víte, tak o čem se jen bavit? Goophy tedy následně vytáhl mobil a okamžitě něco tweetnul, to je ale už trochu jiná historie :-).
Tahle velmi krátká debata mě poprvé tak trošku „nakopla“ a vzhledem k tomu, že jsem nad tím přemýšlela, začala jsem si podobných projevů všímat i kolem sebe. Uznejte sami, kolikrát se vám stalo, že přijedete do Prahy, dojdete do hospody a lidé v ní už dávno ví, že jste mezi tím na koleji zapnuli počítač tweetnuli o následné cestě do obchodu. No a to může dopadnout až tak špatně, že sedíte v hospodě s nakousnutým chlebem, na němž si pochutnala banda přiopilých FELáků (a jeden z VŠE), což měla původně být vaše týdenní strava. Ale to opět trochu odbočuji…
Podobné věci pokračovaly a stále pokračují. Začnete něco vykládat, druhá strana vás setře stylem „jóóó to jsem už četla na twitteru“, příběh tedy předčasně ukončíte a je zase ticho. V poslední době tedy negativní stránky tohoto mikroblogování pociťuju asi víc než kdy dříve. Kdyby se lidé, kteří kdysi brojili proti SMS zprávám měli nějak vyjádřit k něčemu jako je twitter, asi by se raději pověsili na šňůře své pevné linky. Ten totiž zvlášť s internetem v mobilech a jeho půlroční variantou zdarma od Vodafonu začíná nabývat monstrózních rozměrů
Řešení? Na rozdíl od jiných (zdravím Toníku) bych Twitter zcela neshazovala. Má jistě svá pozitiva zejména jako náhražka blogování – ono o každém úspěchu a poznatku nový blogpost psát prostě nelze. Na druhou stranu je nutné najít nějaké rozumné optimum, čemuž se pokusím zasvětit následující dny. Třeba se mi to podaří :-).
Na závěr bych trochu kategorizovala různé přístupy k přispívání na twitter, které je možné u různých lidí pozorovat:
1. „našel jsem něco fakt super a chci se o to podělit“ – tweety o levných letenkách, zajímavých a úsměvných článcích, novinkách ze světa rozhodně beru všemi deseti! Ostatně kdysi jsem se díky twitteru dozvěděla o výluce v metru, o novém dílu právě začínající třetí série IT Crowd a tak dále.
2. „bláboly ze života“ – jak jsem si všimla, k těm se v poslední době uchyluju já. Pokud se na vašem twitteru objevují zprávy jako „vstávám, jdu spát, zvedám se ze židle, pouštím si film, otevírám knížku, začínám se učit a nebo končím s učením“ může se jednat právě o začínající poslední fázi twitterování a čili cestu do pekel
3. „kecy které nikoho nezajímají“ – ano, i na takové čas od času na twitteru narazím, bohužel. Přiznávám, že mám twitter jednoduše proto, že mě zajímá, co ostatní dělají. Vědět ale co měli k obědu, případně jak se jim na košili urval knoflík, to je snad moc detailů i pro mě.
4. „vybírám to nejzajímavější“ – to je podle mě zlatí střední cesta, kdy twitter ještě nepostrádá svůj smysl. Ano, píšete o svém životě, ale opravdu pečlivě třídíte, co za zmínku stojí a co by ostatní mohlo zajímat. Proč se nepochlubit úspěchem v práci nebo ve škole? Ale psát o každém správně spočítaném příkladě ve chvíli, kdy se učíte, to zase ne…
Jop, Twitter a mobilní internet to je věc!
Kdo do toho jednou spadne, ten se z toho nevyhrabe. Naštěstí já zůstal naprosto normální! 
Scotty
December 3rd, 2008
a my co te zname jen kroutime nesouhlasne hlavou
AlenKa
December 3rd, 2008
No to neodbočuješ trochu, ale o rovných 180 stupňů. Nevzpomínám si, že bysme ten večer tiše seděli a neměli do čeho kousnout.
ehm
A chleba ti nakousnul jeden VŠEák a následně jeden FELák. Kdyby to bylo, jak říkáš, tak toho večera nemáš co jíst.
S tim, že nový blogpost se nedá psát o všem s tebou naprosto souhlasim. Ale můžeš mi říct, proč bys sakra měla psát blogpost o všem? Já píšu článek, když je něco opravdu zajímavý, ty míň zajímavý věci (ale stále zajímavější než 4 GB tweetů) dávám do bleskovek. Všední blbosti jsou a vždycky byly určený k tlachání mezi kamarády. Jak se tak teď koukám na tvoje poslední dva tweety (byla jsi v Burger Kingovi, dostala jsi čárky na tělocviku), bez Twitteru bys to určitě max poslala někomu na ICQ a internet by byl zas o dvě zbytečný zprávy lehčí.
Scotty, ty jsi extrémní odstrašující případ uživatele těchhle sociálních sítí a internetu vůbec. To jak občas vyprávíš o tom, co dělají lidi, který si v životě neviděl, je docela síla.
Chválim tě za duchaplnej článek a za vyzdvižení dalšího problému Twitteru, o kterým jsem jako netwitrař nevěděl.
Tonda
December 4th, 2008
Dělám to strašně nerad, ale vygeneruju trochu spamu. Nedávno jsem napsal povídku o stalkingu ( zděs: http://k47.cz/se725 ), kde přímo zmiňuju zneužitelnost těch informací typu ‘kde jsem a co dělám’. Někdy twitt(er)ování přesáhne rozumnou mez a z člověka se stane velice snadno sledovatelný cíl.
Když to někdo přehání a na twitteru podává online zpravodajství svého života (koho krva zajímá?), má smysl uvažovat o koupi webkamer, které nasměruje tak, aby zabíraly každý centimetr jeho bytu. Zastanou stejnou práci.
Twitter je zlo. Tím bych to všechno zakončil.
kaja47
December 4th, 2008
kaja47: Ty to zase přeháníš z tý druhý strany. Ten tvuj stalking mi přijde směšnej.
Lidi do Twitteru nepíšou nic, co by nějak narušovalo jejich soukromí nebo by se to dalo snad použít proti nim. Proto to neni zajímavý čtení. Nebo ty jsi snad na někoho zjistil něco zajímavýho?
Tonda
December 4th, 2008
Třeba bys taky mohla na Twitter házet odkaz na nový články, abych je nečetl s týdenním zpožděním
Jinak na tom stalkingu něco je…už mě párkrát napadlo, že by to mohli lehce zneužít třeba bytaři na vytipování času/dnů, kdy člověk není doma a byt je prázdný…
Augi
December 8th, 2008
Ty kupujes byt a moc ti to leze na mozek
AlenKa
December 8th, 2008
Augi se bojí, aby se mu někdo do bytu nevloupal a nenanosil mu tam nábytek, nebo mu tam třeba nevymaloval
Jinak “problém” stalkingu řeším tak, že na většině online služeb mám lag jeden až dva týdny (a často i víc). Teda ne že by to bylo záměrně, ale proč to nepodat jako výhodu
Ondra[sej]
December 8th, 2008
Připojuju se k Augimu, ty odkazy na spoty by se na Twitteru šikly
Teuzz
December 10th, 2008
Twitter je parádní věc, několik dní ji používám a při napojení na podobně naladěný lidi to je fakt radost.
Outlet
December 10th, 2008
Teuzz: pche po dvaceti letech si vlezes precist muj blog a uz si budes diktovat podminky?
jinak to ze to nedavam na twitter ma svuj duvod 
Outlet: tak se ozvi az ho budes pouzivat dele. Zrovna vcera jsem se v metru bavila s jednim spoluzakem, ktery je na nem solidne zavisly
AlenKa
December 11th, 2008
Mno…jednak bych tvrdil že kategorie 2 a 3 (jak říká pan Olšák) jedno a totéž jsou…a dále… S mikroblogováním na TW je to stejné jako s blogováním. Když tam budeš postovat každou kravinu lidi unaví tvé twity číst;-). Když budeš informovat o dění v oblasti, co tě zajímá, pak potěšíš ty, kteří se zajímají o totéž a budou tě následovat…
Inza
December 12th, 2008
Díky twitteru vím, co se kde děje. Zatím se negativní stránky nepocítil, ale vím, že můžou být katastrofální
fremy
December 13th, 2008
Teuzz: Tak holt budeme na nové alenčiny blogspoty odkazovat z Twitteru my
Augi
December 18th, 2008